Autor: Petros Martakidis

Pět kandidátů, jedno křeslo a jedno vyklizené pole. Na Žďársku se volí senátor a ANO, které jinak kandidáty staví skoro všude, tady nikoho nemá. Náhoda? Neschopnost někoho najít? Nebo je mezi kandidáty někdo, kdo Babišovi docela dobře poslouží i bez loga ANO?
Prošli jsme všech pět kandidátů, jejich politické zázemí, silné i slabé stránky a zkusili si říct, kdo vlastně může skončit ve druhém kole. Obhájí Josef Klement mandát? Proč se Michal Šmarda po šesti letech vrací pro reparát? Co v Senátu hledá poslanec Radek Koten? Dokáže lékař Radek Černý, že v politice není první den?
A pak je tu samozřejmě naše oblíbená konspirační skládačka bez konspirace: Šmarda, Netolický, Kuba, ANO a několik skutečných politických vazeb, ze kterých se dá postavit celý obrázek. Jen je potřeba pečlivě rozlišovat, co jsou fakta a co už politická fantazie.
Tentokrát přišel Dominik Oulehla aka Bourák. Je mladý, politika ho baví a na rozdíl od některých senátních kandidátů má ještě celý (politický) život před sebou.

Je to staré, je to pořád stejné, je to nenápadité a celé takové utahané… Nejsou žádní noví lidé, jen recyklované figury z minulosti. Takhle na nás působí polovina z šesti kandidátek, které se ve Velkém Meziříčí uchází o hlasy voličů.
Výjimku tvoří Společně VM a jejich protipól – filiálka strany Jednotné Rusko, aka ČSSD.
Kdo má nejmladší tým, kdo vsadil na politické veterány, kde skoro chybějí ženy a která kandidátka dokázala poskládat dohromady lidi s opravdu pestrou politickou minulostí? Prošli jsme všech 138 kandidátů, jejich věk, stranickou příslušnost i předchozí kandidatury.
Nad volebními seznamy, čísly a několika pozoruhodnými politickými kariérami tentokrát sedíme s Tomášem Rozmarinem.
Je to dlouhé a opravdu výživné.

Pro letošní říjnové komunální volby se poměrně razantně změnila pravidla. Jde především o formu i obsah kampaní a její finanční rámec. Je to pro zavedené strany spravedlivé? Je to spravedlivé pro nejrůznější lokální uskupení, které nemohou konkurovat stamiliónům, co za komunální volby utratí ANO? Jak získat voliče na sociálních sítích, když nebude možná placená reklama? Vracíme se zpět k tiskovinám a poctivému politickému marketingu při osobních setkáních? A jsou vůbec ve velkomeziříčské politice lidé, co přímý kontakt s voliči ustojí?
O tom všem s Martinem Kamanem, který se digitálnímu i analogovému politickému marketingu věnuje dlouhodobě.

Když se u našeho města objeví opravdový vlk — ale to je jen zahřívací kolo. Rychle jsme přešli k vlkům metaforickým. Politické strany začínají skládat kandidátky pro podzimní volby a je to spletité. Řeší větší či menší potíže a my jsme jim přátelsky poradili, co s těmi všemi rébusy mají udělat. Socialisté chtějí kandidovat pod jiným názvem a shánějí si parťáka do koalice, ODS se zatím tváří, že nic není — a my jim, samozřejmě nezávazně a zadarmo, dáváme pár rad, jak si na to sednout s lidovci a neodnést si jen prázdný papír.
Se Společně VM se pak zamyslíme nad tím, jak najít rovnováhu mezi efektivitou a demokratickým konsensem. V této souvislosti jsme zkusili najít odpověď na otázku, proč problémy opravy Náměstí musí řešit politici, kteří za ně nemohou. ANO loví v netradičních vodách (nebuďte slušnej, řekněte jméno).
Na závěr si uděláme malý výlet do celostátní politiky a pozveme vás na nedělní shromáždění Stojíme za prezidentem.
A to vše s Honzou Oulehlou, který rozumí nejen vlkům čtyřnohým, ale i těm v politice.

S představitelem nejmladší politické generace Honzou Oulehlou jsme prošli šance čtyř velkomeziříčských poslaneckých kandidátů. Trošku jsme se posmívali některým podivným kampaním a zkusili jsme odhadnout, jak tohle celé dopadne. SPOILER! Jakkoliv. KONEC SPOILERU. Petros si myslí, že nás ani výhra ruských stran nepřivede na slovenskou běsnou cestu.

Po dlouhé (a ušní) pauze se Petros vrací do studia a rovnou servíruje otázkový speciál. Žádný host, žádné servítky, jen vy, vaše dotazy a on. A že toho bylo hodně! Co všechno se za tu dobu stalo – a hlavně rozpadlo – ve velkomeziříčské politice?
Otázkový speciál je otevřeným a břitkým pohledem na město, jeho politiku a politické hráče. Bez příkras, ale s chutí. A možná i s náznakem nové éry – Kavárna bez parťáka, ale s o to větší dávkou osobního vhledu.
Máte otázku pro další epizodu? Pište na petros@martakidis.cz nebo do zpráv na Facebooku Kavárny Meziřečí.

Přesně před rokem jsme odvysílali téměř naučný díl o městské zeleni s ekologem a zastupitelem Janem Oulehlou. Dost jste si to pochvalovali – prý to bylo nejen zajímavé, ale taky zábavné. Tak zde máte Honzu znovu. Tentokrát o tom, jak jsou města (a Velké Meziříčí nevyjímaje) vlastně docela dobrým prostředím pro řadu ohrožených i vzácných zvířat. Od malých motýlků až po velké bobří dřevorubce.
Tenhle díl si fakt dejte pozorně, Honza vždycky ví, co říká.

Význam tradičních politických stran jako nositelů změn na komunální úrovni prudce klesá. Vystřídala je více či méně aktivistická uskupení bez průniku do vyšších pater politiky. Jde o přirozený vývoj, který má celou řadu příčin a také své následky.
O tom, jak je zrovna Velké Meziříčí dobrým a jasným příkladem tohoto procesu, ale také o nutnosti postavit se módní politické rozplizlosti, která tvoří fíkový list některým ne zrovna pěkným jevům, se v kavárně přeli nejen Martin s Petrosem, ale pozvali si na pomoc ředitele Univerzitního centra v Telči, politologa Jaroslava Makovce. Bylo to hutné, výživné a moc hezky vyhrocené.

Historik, archivář a hlavně chlápek, kterému nejsou věci jedno. Martin Štindl je se svým virtuálním památníkem obětí holokaustu aktuálně v hlasování v krajské anketě Skutek roku a také po dvou letech zase v kavárně.
Tentokrát o tom, jak moc každé město potřebuje svoji paměť, jak moc jsou důležití konkrétní lidé a jejich činy, a taky trochu o tom, jak falešné jsou přikrášlené vzpomínky na komunistický režim.
Bylo to tak zajímavé, že i Petros byl dlouhou dobu zticha.

Únorové zastupitelstvo rozdělilo přebytek rozpočtu, což byla letos paradoxně ta nejméně zajímavá věc. Chvilku se zastupitelé taky zasekli nad žádostí o peníze od záchranné stanice pro zvířata – projevilo se ekokřídlo Společně VM a vlastně se tím otevřela debata o systému financování takových služeb.
Socialisté pak na závěr standardně školili Martina Kamana – tentokrát kvůli samotné kavárně. Jejich konstrukce, že financování krajských akcí ve Velkém Meziříčí je nějak spojená s Kavárnou Meziřečí, je podle Petrose gubernátorský nepotismus. Myslíte si to také?