Za tři měsíce budeme ve Velkém Meziříčí volit nové městské zastupitelstvo. V dnešní epizodě si proto řekneme, co už o volbách víme – kdo se chce stát starostou, jaké lidi má kolem sebe a co nám asi bude nabízet ve volební kampani.
Politické programy často připomínají spíš stavební deníky. Proč tomu tak je, co všechno město staví i nestaví a proč se ke stavění politici často staví tak, jakože to vlastně ani nestaví. Tuhle epizodu Martin nazval „edukativní“ a opravdu se zde dozvíte spoustu užitečných informací.
Volební výsledky nic moc, ale rovnou místostarostu. To je ANO ve Velkém Meziříčí. Politický klub, který v zastupitelstvu vydržel osm let a na podzim se už volebního klání zřejmě, nebo spíš skoro jistě, účastnit nebude.
O trochu méně politiky, zato více faktů a čísel než dojmů. Martin tentokrát ukázal svoji běžnou profesi analytika a rešeršisty a našel co nejvíc údajů o připravované stavbě vysokorychlostí železnice – neboli českého šinkanzenu. Ta jednou povede těsně kolem našeho města.
Naším hostem byl Pavel Pešek.
Předseda velkomeziříčských lidovců začal svoji kariéru občanským aktivismem – protestoval proti kontroverzní stavbě v ulici Pod Hradbami, která poničila středověkou městskou hradbu.
Spor o výsledky architektonické soutěže v našem městě přerostl ve skutečný politický džihád. Tímhle slovem definoval Petros uplynulých pět let místního dění, kdy kvůli výsledkům soutěže padaly hlavy městských radních, vznikaly celé nové politické strany a zanikaly slibně se rozvíjející kariéry.
Jednou z největších politických bitev, kterou naše město v uplynulých letech zažilo, byl spor o podobu Velkomeziříčska. Původně týdeník, vydávaný za první republiky místními intelektuály a živnostníky, který prošel několika proměnami a zásahy až do dnešní podoby.
První z řady epizod, věnovaných konkrétním politickým stranám. Na paškál jsme si vzali Společně VM, politické uskupení, které navázalo na aktivity spolku, jež v našem městě prosadil první referendum. Hostem byl Tomáš Bílek a docela se zapotil.
První epizoda s hostem, aby se Martin a Petros nehádali jen mezi sebou. Pozvání odvážně přijal ředitel Jupiter clubu Milan Dufek a nakonec toho i litoval.
Začali jsme pietně – vzpomínkou na zesnulého Jiřího Michlíčka, který byl nejen kamarádem Petrose a Milana Dufka, ale také velmi blízkým spolupracovníkem Jupiter clubu.
Kdo slíbí bazén, vyhraje volby. To je klišé, které si velkomeziříčští politici v posledních dvaceti letech mezi sebou říkali. Jenže pak tuto myšlenku vzala skupina politických amatérů vážně a postavila na ní existenci celé jedné kandidátní listiny v minulých volbách.