Kavárna Meziřečí

Předprázdninové zastupitelstvo přineslo ukázku toho, jak může vypadat ostrá politická diskuse na úrovni. Způsob prodeje pozemků na Hliništích neměli zastupitelé zdaleka rozhodnutý a názor si tvořili až na místě. Z pohledu našich kavárníků to bylo ukázkové – samo téma se dalo hezky pojmout ideově v rámci pravolevého dělení politiky a navíc zastupitelé debatovali s respektem a věcně. Což pro nás, kterým hlavně ČSSD a lidovci v minulosti předváděli verbální bitky a podpásové fauly, bylo neuvěřitelným posunem v úrovni diskuse.
Věnovali jsme se také synagoze a konci jejího nedůstojného využití. Vysvětlujeme, co se s touhle památkou stane a jak se to vlastně začátek šťastného konce. Také se nám podařilo ukázat, jak moc je téma synagogy důležité pro našeho starostu a jak jeho komunikace zastiňuje (nejen) v tomto případě komunikaci jeho domovského klubu. Ostatně o aktuálním vnitrostranickém dění nejen ve Společně VM, ale také v místní ODS jsme pár slov ztratili také.

Už osm měsíců na radnici vládne klid. Připomeňte si s kavárníky, jak to ale vypadalo před rokem. Totální zákopová válka v zastupitelstvu, naschvály a podrazy.
Dnes už to s odstupem vypadá jako zlý sen.
Jak moc se situace změnila? A jaké jsou ty avizované změny k lepšímu?
Probrali jsme nejen momentální dění v politickém zákulisí, ale třeba i volební programy.

Právě skončil 17. ročník Evropského festivalu filozofie a my jsme byli celou dobu u toho. Adéla fanouškovsky proseděla a proposlouchala většinu přednášek s poznámkovým blokem a kavárníci tak mohli hodnotit i děkovat.
V čem je festival unikátní v celorepublikovém měřítku? Je součástí velkomeziříčské identity, jak tvrdí starosta Kaminaras? A kdo festival málem vyhnal z našeho města?
Kavárna Meziřečí vás tentokrát vezme do zákulisí úctyhodné akce a ukáže vám, jak vypadá její minulost, přítomnost i budoucnost.

Na začátku jeden citát od jednoho mimořádně vzdělaného muže a pak už spousta poučných slov. Nejen o filozofii, kterou v těchto dnech žije naše město, ale třeba i o tom, jak moc je festival důležitý pro samotnou akademickou sféru. A jak bude vypadat jeho budoucnost.
Josef Krob, vedoucí Katedry filozofie MU Brno, jeden ze zakladatelů Evropského festivalu filozofie ve Velkém Meziříčí a hlavně prima chlapík v Kavárně Meziřečí.

Dlouhé vlasy, krátký rozum. Tak podle Kosmovy kroniky reagovalí staří Čechové na první političku – kněžnu Libuši. Co se od té doby změnilo a jaká je politika ženskýma očima? V první třetině epizody mluvíme o setkání političek v nedalekém Tasově. Pak jsme se pokusili nastínit působení žen ve Velkém Meziříčí a nakonec jsme se podívali na městskou kasu z pohledu jejího využití právě ženami či muži. Ani si netipujte, jak to dopadlo.

A na závěr pozvánka – Politická pouť Kavárny Meziřečí.
Naše první akce mimo studio, určená právě pro vás!

Módně se tomu říká vizuální smog, přičemž Petros tomu říká vizuální bordel. Něco, co už ani nevnímáme, ale podvědomě nás to nějak štve. Všechno, co nám ruší pohled kolem sebe, co nám vypaluje oči i mozky.
Prošli jsme si město a pak si řekli, zda to je v Meziříčí problém a zda se s tím vůbec dá cokoliv udělat. Věnovali jsme se také problému přeznačkovaných ulic. Například kruháč na Hornoměstské obsahuje SPOILER ALERT! 31 dopravních značek na 17 sloupcích. Petros skepticky tvrdí, že je to problém české byrokracie a už nikdy se takhle situace nevylepší. KONEC SPOILERU.

---

Bonusové video je zde

---

Epizoda je tady:

Hodně krátce jsme se zastavili u minulého zastupitelstva, protože došlo na naše slova. Začala rekonstrukce zimáku a knihovny, takže Petros následně připomněl, kdo je největším příjemcem peněz z městské kasy (mimo samotnou radnici) a utvrdili jsme se ve svých dlouhodobých pozicích. Největší část epizody ale byla věnovaná opravě náměstí a okolí. Naši politici už začali projektovat a my ještě pořád nevíme, jak vlastně bude centrum vypadat a co se na něm po té opravě bude dít. Pokusili jsme tedy zformulovat pár základních otázek, na které by veřejnost už teď měla znát odpovědi. Na konkrétních případech z (nezveřejněné) studie jsme pak doložili, proč jsou ty otázky legitimní a odpovědi téměř povinné.

Lunapark nahradili koncertní arénou. Takhle Petros zjednodušil změny v radničním pojetí velkomeziříčské pouti. Adéla samozřejmě nesouhlasí a celkem snadno vysvětlila, jak je to doopravdy.

Na čem se ale kavárníci shodli, je fakt, že s námi (myšleno obyvateli města) radnice nemluví. Nevysvětluje lidem své záměry s poutí a nakonec ani své trable s ruským trollem.

Podle Kavárny Meziřečí je v komunikaci radnice s občany velká mezera a je třeba ji dohnat. Proč? To se dozvíte v 38. epizodě.

Tak jsme to propálili hned v titulku. Poslední epizoda s Martinem, který po neuvěřitelných 488 dnech opouští Kavárnu Meziřečí. O jeho důvodech jsme už mluvili v 28. epizodě. Tentokrát se s námi opravdu definitivně rozloučil a nás všechny čeká nová kapitola kavárnického života.

Od příště se vracíme ke glosování dění v místní politice a odkrývání souvislostí spletitých intrik veřejného života malého města. Dnes si ještě užijte vzdělávací pořad o tom, jak obří hromadu odpadků vyprodukuje za rok naše městečko a co všechno se musí stát, aby tahle gigantická hromada zmizela nejen z našich životů, ale i z okolní přírody.

Na závěr pak dojemné loučení, při které se dozvíte, jak získat doživotní čestné členství v kavárně. Martine, díky!

Když si z levného bydlení, na které se vám skládá celé město, uděláte reklamní plochu pro ruskou propagandu, nemůžete se pak divit, že jo. Je akce-reakce ale etická? A patří geopolitické problémy na jednací stůl (malo)městské rady? V přímém přenosu můžete vidět, jak složité přemýšlení se odehrává nejen v hlavě komunálního politika. A přitom byste si řekli, že je to jasné.

Pověstný velkomeziříčský benzínový kartel, který vlastně neexistuje. To je druhá část našeho dnešního kavárenského povídání. Jak k němu dochází a jak je to vlastně přirozené. Zkuste se zamýšlet a hlavně počítat s námi.