Kavárna Meziřečí

Na začátku jsme omluvili Adélu, která se od minulého týdne dostala pod mírný tlak nové pracovní situace 🙂
Ale pak už to šlo rychle: Další díl nekonečného seriálu o nové synagoze z pera oranžových scénáristů, tentokrát opepřený novým kladivem na koalici a následným udáním. „Poženu to vejš!“
Petros si myslí, že po volebním výprasku socialistům otrnulo a oprášili staré osvědčené metody a máme se ještě na co těšit.
Pak pár slov o hokeji a o tom, že Jihlava sice chce miliardy na nový zimák, ale promítnout finálový zápas na náměstí nezvládne.
A většina epizody o tom, jak vidí politiku ve městě lidé, kteří jsou o půl generace mladší než dnešní zastupitelé a začíná jim docházet, že to velmi brzy bude na nich. A taky o tom, zda se dá místní ODS ještě resuscitovat.

Už dvacet čtyři let je tady s námi, i když už dvakrát změnil jméno. Jihlavský kraj, Vysočina, Kraj Vysočina. Je to hodně nechtěné dítě – nikdo s ním na začátku vůbec nepočítal a do zákona o krajích se dostal až na poslední chvíli docela kuriózní cestou.
Proč nechtěl být sociální demokrat hejtmanem salámu? V čem jsou kraje užitečné? A jsou vůbec nějak užitečné? A co znamenají pro Marušky a Pepíky? To vše v epizodě věnované českým krajům a Vysočině zvlášť. A protože jsou na podzim krajské volby, určitě se k tomuhle politickému mišmaši ještě někdy vrátíme.

Radní Tomáš Bílek s námi už delší čas debatuje o tom, jak historické centrum vylepšit – a to nejen opravou náměstí, ale i tím, že tady bude umírněnější a kultivovanější reklama. Tak jsme tentokrát ty naše debaty nahráli a udělali z nich epizodu. Nejen o reklamě, ale třeba i o dopravních značkách a vůbec o všem, co ulice a prostranství zbytečně hyzdí.

V našem zastupitelstvu se na pár desítek minut vrátil čas. Socialisté se opět vytasili s celým svým klasickým repertoárem. To znamená přisvojování si cizích zásluh, manipulace s fakty a mimořádná vstřícnost k pocitům dezolátů. Dostali totiž příležitost – zastupitelstvo mělo schválit odměnu starostovi a jeho zástupci.
Bylo to pro ně tak neodolatelné, že se nám v jednu chvíli zjevil i pravý, nefalšovaný a prudce originální politický kašpárek.
Ono to má ale hlubší přesah – v našem městě totiž sociální demokracie supluje ANO i SPD a (nevíme, zda vědomě) cílí na proruské a protidemokratické voliče.

Zastupitel, ekolog a celoživotní dobrovolník, který má dnes plné ruce práce. Prakticky denně mluví s lidmi, podle kterých je ve městě málo stromů, květin a trávy a těžce nesou každou údržbu. A naopak musí vysvětlovat opačnému táboru, že město není jen asfalt a dlažba, i když by si to přáli. Host dnešní epizody Jan Oulehla.
Velké Meziříčí je zelené město s parky a téměř ideálním poměrem staveb, dlažby a zelených ploch. Věřili byste tomu?

Celkem polovina politiků, kteří se z našeho města dostali až do Prahy, skončila v rukou justice. A ta druhá půlka taky nijak nezazářila – spíš byli trochu pro smích a trochu pro ostudu. Je to specifickým politickým prostředím Velkého Meziříčí, anebo jde o souhru náhod? Máme u nás politické talenty, které můžeme poslat do světa a netrnout hrůzou, co tam ti výlupci zase provedou?
A k závěru epizody jen malá rekapitulace kauzy jednoho komunisty a jeho svérázné výzdoby oken městského bytu. A taky synagoga!

Můžeme být jako Litomyšl, tvrdí dnešní host kavárny – urbanista a krajinář Petr Velička. Chce to prý jen dvacet let chytré politiky, kdy starosta neničí práci svého předchůdce, ale navazuje na ni.
Jak vyřešit komunistické demolice, které dodnes určují podobu například křižovatky Hornoměstská – Třebíčská, nebo trojúhelníku synagogy – Kotvička – Domus?
A kolik velkých jmen české i evropské architektury se na tváři našeho města podepsalo?
A taky o tom, proč je Meziříčí skvělé místo k životu i pro citlivé duše.

V synagoze se začalo něco dít. Protože jde o kulturu a protože se to daří, samozřejmě přišla opoziční kritika. Ta vychází z drbů a fám, nikoliv z reality. Na tom se velkomeziříčská kavárna shoduje.
Co je ale zajímavější – jde o obecný střet nového a starého pojetí politiky. Střet skutečných myšlenek a skutečných činů se starým světem nekonečného žvanění a vymýšlení důvodů, proč něco nejde. Střet chuti zlepšit naše město s hloupým sabotérstvím, tvrdí Petros.
Nejde přitom o generační záležitost. Dnešní politici jsou čtyřicátníci s vybudovaným postavením ve společnosti a rozsáhlými zkušenostmi, podotýká Adéla. Podstatou tohoto obecného sporu je ne/schopnost chápat svět kolem sebe.

Velkomeziříčák, který má stabilní kariéru, odrostlejší děti a vyřešené bydlení se ve svém městě musí cítit jako v bavlnce. Nebývalá nabídka kultury, poměrně solidní výběr základních škol, vlastní příměstská nemocnice a díky dálnici dva mekáče. Do Brna, Třebíče i Jihlavy pár minut cesty.
Ten, kdo ale svůj dospělý život začíná, to má mnohem těžší. Nabídka kvalifikované a tudíž dobře placené práce na nule, míst ve školkách opravdu málo, bydlení s obtížemi a vlastní podnikání není kam umístit.
Co je příčinou takového stavu? Má místní politika nástroje k postupnému vylepšení?

Jedním z nejdůležitějších faktorů nedávné politické krize našeho města byla místní média, jejich konkrétní vlastníci a konkrétní politické cíle právě těch vlastníků.
Místo toho, aby novináři dění v místní politice popisovali a informovali o něm své čtenáře, s nějak podivným entuziasmem se do něj zapojili.
Krize ale skončila a jako každé správné antické drama přinesla i katarzi. Ta mimo jiné spočívá i v tom, že místní média ztratila jakýkoliv význam a tím i vliv.
Poslechněte si dnešní debatu, která nejen popíše mechanismy, kterými k tomuto rozuzlení došlo, ale nastíní i směry, kterými mohou se svými voliči komunikovat politici napřímo tak, aby už nikdy nebyli závislí na tom, co o nich píše kterýkoliv místní blog.