Kavárna Meziřečí

Význam tradičních politických stran jako nositelů změn na komunální úrovni prudce klesá. Vystřídala je více či méně aktivistická uskupení bez průniku do vyšších pater politiky. Jde o přirozený vývoj, který má celou řadu příčin a také své následky.
O tom, jak je zrovna Velké Meziříčí dobrým a jasným příkladem tohoto procesu, ale také o nutnosti postavit se módní politické rozplizlosti, která tvoří fíkový list některým ne zrovna pěkným jevům, se v kavárně přeli nejen Martin s Petrosem, ale pozvali si na pomoc ředitele Univerzitního centra v Telči, politologa Jaroslava Makovce. Bylo to hutné, výživné a moc hezky vyhrocené.

Historik, archivář a hlavně chlápek, kterému nejsou věci jedno. Martin Štindl je se svým virtuálním památníkem obětí holokaustu aktuálně v hlasování v krajské anketě Skutek roku a také po dvou letech zase v kavárně.
Tentokrát o tom, jak moc každé město potřebuje svoji paměť, jak moc jsou důležití konkrétní lidé a jejich činy, a taky trochu o tom, jak falešné jsou přikrášlené vzpomínky na komunistický režim.
Bylo to tak zajímavé, že i Petros byl dlouhou dobu zticha.

Únorové zastupitelstvo rozdělilo přebytek rozpočtu, což byla letos paradoxně ta nejméně zajímavá věc. Chvilku se zastupitelé taky zasekli nad žádostí o peníze od záchranné stanice pro zvířata – projevilo se ekokřídlo Společně VM a vlastně se tím otevřela debata o systému financování takových služeb.
Socialisté pak na závěr standardně školili Martina Kamana – tentokrát kvůli samotné kavárně. Jejich konstrukce, že financování krajských akcí ve Velkém Meziříčí je nějak spojená s Kavárnou Meziřečí, je podle Petrose gubernátorský nepotismus. Myslíte si to také?

Jak se postupně mění národnostní struktura české společnosti, mění se i skladba obyvatel Velkého Meziříčí. Příčinou není jen uprchlická vlna z Ruskem napadené Ukrajiny, ale třeba i zahraniční zaměstnanci v průmyslových zónách. Ty byly sice budovány jako řešení nezaměstnanosti z druhé poloviny devadesátých let, ale vývoj české ekonomiky i průmyslu šel jinudy.
Politický rybníček našeho města zčeřilo také starostovo oznámení, že bude na podzim kandidovat do sněmovny na volitelném místě. Co to znamená pro jeho domovskou základnu ve Společně VM a co to znamená pro místní politiku vůbec se dozvíte v druhé polovině epizody.

Cena za nové náměstí už je jasná. Bude mít město aspoň na noční svícení, nebo to rozpočet zvládne? A kdo je zodpovědný za to, že kvůli politickému džihádu třináctky a přeběhlíků zaplatíme pětinásobek?
Chvilku jsme se o to hádali a pak nám zbyla i trocha času na pár hejtů na adresu organizátorů krajské veřejné dopravy a taky na pirátské chlubení.

On fakt nemá rád, když mu někdo řekne předsedo. Ale faktickým předsedou Společně VM je. A protože je dnes tohle uskupení skutečným vládcem našeho města, pokusili jsme se jim podívat do útrob. Víte, kolik mají členů? A věděli byste, jak mezi ně proniknout? Jak probíhá proces rozhodování? Co mají v plánu ještě do konce volebního období? Jsou to už skuteční politici, nebo pořád ještě lokální aktivisté?
Na všechny tyhle otázky odpověděl (nebo se z nich aspoň politicky vykroutil) Jan Bílek.

Minulým jednáním zastupitelstva prošel rekordní rozpočet jako nůž máslem. Stejně jako nákup pozemku ve Svitu, a to je fakt něco. Debatu (a Petrosovo káravě zdvižené obočí) vyvolal vstup našeho města do destinační společnosti Tepna Vysočiny a peníze pro kulturu. Potvrzuje se teorie, že zastupitelstvo, složené z lidí blízkých sportu, nemá k ostatním odvětvím společenského dění tak vřelý vztah? Rozebrali jsme to ze všech stran a vy si to naše povídání můžete pustit o posledním adventním víkendu. Veselé Vánoce všem!

První sníh přinesl standardní příval facebookových radičů. Advent o dost velkolepější výzdobu a Jihlava nabídku, která se neodmítá: Pojďme společně vábit turisty do našich měst.
Martin si myslí, že je dobrý nápad spojit s krajským městem síly, ale Petros namítá, že je třeba si nejdřív říci, jaké (a zda vůbec) turisty ve městě chceme a co jim vlastně nabízíme.

Počty narozených dětí nebývale klesly. A to nejen v našem městě, ale obecně v civilizovaném světě. Demografové to zčásti přikládají pandemii, dezoláti očkování a komunální politici s tím musí něco dělat. Co přesně mají udělat, to se dozví v dnešní epizodě.
Nejdřív jsme ale vyhejtili velkou vysílací radu a její ezoterický nápad na faktickou likvidaci nezávislé digitální scény v Česku. Členové vysílací rady jsou zástupci politických stran a výhradně tyto politické strany jsou tedy zodpovědné za to, že jejich nominanti zešíleli a po pětatřiceti letech chtějí znovu zavést cenzurní postupy. Takže děkujeme a protestujeme!
A na závěr pár hřejivých slov o tom, jak lze politiku dělat výhradně pro prachy. Je to ostuda, říká Petros.

Volba krajského hejtmana byla přehlídkou bizarních politických úkazů, jevů a činů. Na tom se kavárna shoduje. Být zároveň hejtman a poslanec, náměstek hejtmana i primátora, placený předseda divného výboru a poslanec – все равно, hlavně když to cinká. A za bezzubého, tichého a málem omluvného protestu bezzubé, tiché a omlouvající se opozice. Ještěže mají politici na chod kraje pramalý vliv, utěšuje Petros.
Trochu jsme se taky zastavili u víkendové hřibové revoluce na pirátském sněmu. Martin si myslí, že je to začátek něčeho nového, Petros se naopak domnívá, že je to začátek konce.